Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Co Václavu Klausovi reálně hrozí za amnestii?

6. 01. 2013 9:00:00
V posledních dnech se roztrhl pytel s názory, že by měl být prezident republiky za svou amnestii souzen za vlastizradu, či rozvracení republiky, některé advokátky na něj dokonce prý plánují podat (a nebo už podaly) trestní oznámení. Co ale prezidentovi reálně hrozí?

Vyhlášená amnestie vzbuzuje pochyby, co je její pravou motivací. Propuštění trestanců za bagatelní zločiny není až takový problém, to se děje při amnestiích běžně a mnoho propuštěných se zase kvapem vrátí zpět, přesto dostali šanci zůstat na svobodě, a tedy je čistě jejich problémem, že šanci nevyužili. Podstatnější je, že byla zastavena trestní stíhání, která trvala déle než osm let. Prezident se odvolává na to, že z judikatury evropského soudu pro lidská práva plyne, že soudní řízení trvající déle než šest let je porušením práva na spravedlivý proces (což není tak úplně pravda, jak plyne například z vyjádření unie státních zástupců). Existuje podezření, že pravou příčinou pro amnestii bylo zametení stop v kauzách H-systému, soudce Berky a dalších. Předpokládejme, že na tom podezření něco je a dá se dokázat. Co by v takovém případě prezidentovi hrozilo?

Hned zkraje je třeba říct, že prezident má právo vyhlásit amnestii, nejde tedy o exces z jeho ústavou daných možností. Stejně tak je nutné říct, že vláda za ni nese stejnou měrou odpovědnost jako prezident, protože oproti běžným milostem musí amnestii kontrasignovat (tedy spolupodepsat) i předseda vlády. Stranou teď ponechme dojem našeho premiéra, že podepsat musel a jinou možnost neměl. Stejně tak ponechme stranou to, že vláda o celém procesu nevěděla, amnestie se tak prý řeší tradičně a jistý stupeň utajení je pochopitelný – představte si stav v českých věznicích, kdyby se vězni dozvěděli o plánech směřujících k této amnestii a následné pozdvižení, kdyby ji premiér nepodepsal. Přesto se nelze ubránit pocitu, že by o tom vláda měla vědět, protože pokud je za to odpovědná, měla by o tom rozhodovat. To ale není naším tématem.

V tomto článku se ale zaměříme na prezidenta republiky. Prezident republiky má tzv. hmotněprávní imunitu. To v právnické hantýrce znamená, že „co prezident činí, to dobře činí“ - i kdyby z okna kulometem střílel do lidí, nebude to trestný čin. Má v tomto postavení malého dítěte, které nezvládne chápat následky svých činů a nebo třeba osoby zcela stižené duševní poruchou. Nechci zde diskutovat, zda to je dobře a nebo ne a jakou to má příčinu, to je prostě fakt. Z toho ale plyne, že prezident nespáchal ani trestný čin rozvracení republiky, ani vlastizradu, ba ani zneužití pravomoci úřední osoby a další trestné činy, protože prostě nemohl spáchat trestný čin. Tresté činy vlastizrada a rozvracení republiky mají navíc jiné skutkové podstaty, takže by se jich nedopustil ani tak (rozvracení republiky vyžaduje účast na násilných akcích a vlastizrada spojení s cizí mocí). Mohla by to být možná sabotáž dle § 314 tr. zák., ale stále tu platí, že co prezident činí, dobře činí, a tedy trestněprávní rovinu nemá smysl zkoumat, ta má význam pouze pro premiéra resp. vládu.

To ale neznamená, že z toho prezident vyjde jen tak. Stále je možné obvinit ho z velezrady. Pozor! Nezaměňujte prosím velezradu a vlastizradu, často se v tom chybuje, ale je to něco úplně jiného. Velezrada je ústavněprávní delikt, který se projednává před ústavním soudem. Velmi vzdáleně lze přirovnat k americkému impeachmentu (i když podobnost začíná a končí pouze v tom, že na konci procesu může být prezident odvolán). Ale co to je velezrada? Definici najdeme poněkud nelogicky v zákoně o ústavním soudu (ale 8. března se přesouvá v souvislosti se změnami okolo přímé volby prezidenta přímo do ústavy). Velezrada je dle tohoto zákona jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu. Ústavní soud se zatím (naštěstí) otázkou velezrady nezabýval, takže nemáme jasná vodítka, co už velezrada je a co ještě ne. Z komentáře k zákonu (Filip, Holländer, Šimíček: Zákon o Ústavním soudu, 2. vydání, 2007, s. 716 - 718) pak plyne, že:

  • Svrchovanost republiky neboli suverenita představuje nezávislost státní moci od jakékoli jiné moci uvnitř i navenek státu čili reálné uplatňování Ústavou a zákony vymezených pravomocí orgány veřejné moci.

  • Celistvost republiky znamená celistvost jejího území vymezeného státními hranicemi, tj. jeho jednotu a nedělitelnost.

  • Demokratický řád (viz zejména čl. 1 až 10 Úst) zahrnuje princip suverenity lidu, panství práva, politické plurality a ochrany základních práv a svobod. Intenzitu jeho dotčení ve smyslu naplnění skutkové podstaty velezrady lze klást do souvztažnosti s obsahem a rozsahem pojmu podstatných náležitostí, resp. základů demokratického právního státu (ve smyslu ustanovení čl. 9 odst. 2 a 3 Úst).

Z tohoto mi vyplývá, že účelové využití amnestie k zakrytí závažné kriminality by naplňovalo „jednání prezidenta republiky směřující proti demokratickému řádu republiky“. Pokud by ke stejnému závěru dospěl i ústavní soud, hrozila by prezidentovi republiky ztráta prezidentského úřadu a způsobilosti jej znovu nabýt. To se sice nezdá jako terno, protože Václav Klaus pomalu ve své funkci končí a znovu již pravděpodobně kandidovat nebude (příští možnost bude mít až ve svých 76 letech), avšak již samotný fakt, že by z něčeho podobného byl usvědčen může mít velký význam pro jeho další pozici, přecijenom i bývalý prezident je významným členem české společnosti.

Ztráta úřadu a volitelnosti ale není jediný postih, který mu v souvislosti s prokázanou velezradou hrozí. Bývalý prezident má totiž právo na výsluhu – dle zákona č. 48/2004 Sb. má nárok na rentu ve výši 50 000 Kč měsíčně a dalších 50 000 Kč na kancelář, asistenta a další nezbytnosti. O tyto výhody usvědčený velezrádce přichází a to může být už citelná rána.

Pokud tedy existují důkazy pro to, že amnestie byla účelová, Senát by měl začít jednat. Je totiž jediný, kdo má právo podat ústavní žalobu k ústavnímu soudu.

Autor: Michal Tuláček | neděle 6.1.2013 9:00 | karma článku: 31.15 | přečteno: 2684x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Politika

Jitka Mikysková

Tajná dohoda s tzv. Islámským státem

Podle blízkovýchodního reportéra BBC Quentina Sommervilla existuje dohoda mezi Američany podporovanými kurdsko-arabskými Syrskými demokratickými silami (SDF) a radikály z tzv. Islámského státu,

18.11.2017 v 14:38 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 36 | Diskuse

Marek Hilšer

Jaký je odkaz 17. listopadu v roce 2017?

Připomínáme si 28 let od pádu zločinného komunismu. Jaký je odkaz tohoto výročí pro naši současnost a budoucnost?

18.11.2017 v 13:25 | Karma článku: 9.91 | Přečteno: 264 | Diskuse

Jaromír Petřík

Proč „Pražská kavárna“ zakázala Michalovi Horáčkovi projev na Václaváku?

Letošní oslavy 17. listopadu proběhly zcela v režii „Pražské kavárny.“ Její zástupci dovolili v Praze vystoupit pouze svým stoupencům, kteří jeden jako druhý hystericky opakovali fráze o ohrožení naší demokracie.

18.11.2017 v 12:39 | Karma článku: 36.11 | Přečteno: 1236 | Diskuse

Jan Dvořák

První den v zaměstnání Bohuslava S. (alternativní historie z roku 1994)

Ředitel se podíval do diáře, kde měl v „chlívečku“ pátek 6.11. poznamenáno: doktor. 9 - 9.20. Neznamenalo to však nic fatálního, jako je návštěva zubaře, ale seznamovací pohovor s novým zaměstnancem, právníkem.

18.11.2017 v 11:33 | Karma článku: 9.81 | Přečteno: 258 | Diskuse

Milena Poláková

Panoptikum města pražského, aneb manuál, jak neslavit, jak znectít...

Kalendářní svátek památného 17.11. 1989, se nám rok od roku jaksi vymyká z rukou. Ne, že bychom to sami chtěli, chtějí to však ti, které nikdo nezve, kteří se stále vnucují a jsou tímto nejen směšní a ohraní, ale hlavně trapní.

18.11.2017 v 10:35 | Karma článku: 35.77 | Přečteno: 1235 | Diskuse
Počet článků 7 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2420

Studuji umělou inteligenci na matfyzu a práva - mám tedy poměrně specifický pohled na svět.

Seznam rubrik

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.